• Dívčí hrady na Pálavě, zůstanou nám navždy v hlavě…

        • Dívčí hrady na Pálavě, zůstanou nám navždy v hlavě…

        • 15.06.2019 11:50

        • Deváťáci z áčka vyrazili na svůj poslední společný výlet… S 100% účastí si to z Hané, kraje řepkových lánů, namířili na Pálavu mezi vinice. Pavlovské vrchy jsou nejmenším moravským pohořím a tvoří typickou dominantu jižní Moravy. Nejvyšším vrcholem je Děvín s 549 m nadmořské výšky. A kam oko dohlédne - vinná réva... (FOTO)

        • Cestou tam nad námi ležela nepropustná deka olověných mraků, ale to dobrou náladu nemělo šanci zmařit. Vyšlápli jsme z Mikulova směrem za dobrodružstvím… Svatojakubskou stezkou jsme se vyškrábali na Stolovou horu do nadmořské výšky 459 m a pokračovali na zříceninu Sirotčího hradu, který v některých deváťácích evokoval dávné časy loupeživých rytířů středověku. Prolezli snad každičký kout rozpadlého hradu. Jeho gotická stavba vznikla ve 13. století a používán byl do 16. století, kdy spustl.
          Následoval další vrchol Pavlovských vrchů – Děvín (osazen televizním vysílačem v 549 m nad mořem) a posléze Děvičky, hrad, na kterém straší dívky zakleté do skal (VIDEO-dokument). 
          Sešupem jsme dorazili k hladině vodní nádrže Nové Mlýny (známé taky pod názvem Mušovská jezera), kterou bylo nutné překonat… Naštěstí se dá překročit suchou nohou po umělé hrázi mezi jezery. Cíl prvního dne – Strachotín a penzion Rybářská Bašta – je splněn (někteří s hrůzou zjistili, že jejich mobilní aplikace ukazují až 19 km chůze...surprise).
          Něco k snědku, zábava, spánek a už jsme se hrnuli zpět do Mikulova (druhý den už autobusem wink). Nejprve jsme se pokochali kouzelným pohledem na Mikulov ze Sv. Kopečku a následoval nejočekávanější bod výletu – rozchod ve městě. Někteří pojali rozchod jako možnost konečně si tvrdě odpočinout po těch asi 20 km pohybu po svých… Někteří navštívili starobylá zákoutí, obchůdky se suvenýry, ale byli i tací, kteří šli na prohlídku místního zámku. Taky všichni naplnili žaludky něčím dobrým a teplým…
          Unaveni jsme padli do sedaček ve vláčku a v hlavách se nám promítaly obrazy zdejší přírody, posázené nekonečnými lány vinné révy a taky jedna myšlenka, která nás napadla v souvislosti s výsevem řepky v nejúrodnějších místech naší krásné země… – tady, v kraji vína, je svět ještě v pořádku…
          Jiří Mikoláš
        • Zpět na seznam článků

    • Zvonění

      Čtvrtek 18. 4. 2024

    • Sledujte nás ...